Komorná Ilonka

Komorná, společnice a důvěrnice hradní paní Anny z Raziberka
Představitelka: Bc. Ilona Marková

Boletického rychtáře Jeníka znali všichni široko daleko. Nebylo v celém Raziberském panství protivnějšího člověka. Jeník byl zlý, závistivý a chamtivý. A Bůh je mi svědkem, že se jistě do nejdelší smrti v pekle smažit bude. Čeleď se ho bála, sousedé mu raději šli z cesty. Synů nemaje, nejvíce pyšný byl na svou dceru Ilonu. Ta byla přesným opakem svého otce. Hodná, přátelská a krásná. Lidé ji měli rádi a mnoho mladíků se ucházelo o její ruku. Rychtář Jeník měl ale se svou dcerou jiné plány a myslel si hodně vysoko, na samotného mladého rytíře Jana z Raziberka. Ó, jak bláhový byl. Začal snovat plány, chodíval na Raziberskou tvrz pod záminkou nejrůznějších záležitostí a dceru vždy bral s sebou. Nikdy nezapomněl na drobný dárek, který dceři do rukou vložil a troufale přikázal, aby sama dar předala. Svou výmluvností a podlézavostí, ale částečně asi i svou neodbytností dohodnul pro milovanou dceru místo služebné na tvrzi. Nakázal Iloně zdržovat se co nejvíce v blízkosti mladého šlechtice a byl přesvědčen, že mladý Jan k ní brzy zahoří láskou a vášní. Cestou domů si s ďábelským úšklebkem mnul ruce, jak to dobře zařídil a těšil se, že brzy bude ruka v rukávě. Jenže Bůh tomu jinak chtěl.

Ač Ilona dělala vše, co otec jí nakázal, než se stačila rytíři do srdce pořádně vrýt, odjížděl mladý Jan často z panství a když se po dlouhé době domů navrácel, vezl s sebou poutavý příběh o nových zkušenostech a pak, jednou, také velmi radostnou novinu, že nevěstu sobě našel. Zpráva tato potěšila všechny v panství, nikoliv však boletického rychtáře. Vzteky rudý dupal a bouchal po všem, co mi přišlo pod ruku. Když vztek svůj vypustil, rozhodl se, že to přeci jen nevzdá. Začal opět často chodit na Raziberk, s falešným úsměvem se naoko těšil na příjezd nové hradní paní a svou drahou dceru jako osobní komornou nabízel. A tato lest mu vyšla. Při odchodu Ilonu za rukáv smýkl k sobě a nutil jí mnoho záludných a škodolibých úkonů, aby své budoucí nové paní činila a své místo v srdci Jana z Raziberka si pro sebe vydobyla. Když ale Ilona svou novou paní poznala, věděla, jak dobrým a bohabojným člověkem paní Anna jest, nedokázala jí škodit. Ilona paní Annu věrně doprovázela a byla jí družkou. Šikovné prsty Ilončiny vždy dokázaly z dlouhých kadeří paní Anny vytvořit přímo mistrovská díla. Když rychtář Jeník viděl, že jeho sen se mu nesplnil, tolik se rozzuřil, že mu vzteky puklo srdce.

Ilona bohužel však myšlenku, kterou jí její otec do hlavy zasil, nikdy úplně vypudit nedokázala. A možná by se někomu někdy trochu mohlo zdát, že se k Janovi z Raziberka má více, než by bylo vůbec kdy vhodné dívce její postavení. Ale opravdu je tomu tak? 

>> ZPĚT NA DRUŽINU <<